Nie ste náhodou šľachtic?

Ohodnotiť túto položku
(0 hlasov)

ROZHOVOR - Genealogie (řec. génos, lat. genus = rod) je pomocná věda historická, která zkoumá vztahy mezi lidskými jedinci, vyplývající z jejich společného rodového původu. Genealogie se zabývá buď studiem jednotlivých osobností, nebo sledováním proměn jednotlivých druhů vztahů. Soukromý zájem v této oblasti bývá označován jako rodopis. V poslední době se mezi Čechy stává jakousi „módou" pátrat po svých předcích. Někteří si touží zvýšit prestiž, někteří doufají ve velký majetek a jiní chtějí „jen" důkladně poznat své kořeny.

archiv tit

sig. O4-2433 N - kniha - strana 25 (Státní oblastní archiv Zámrsk)
FOTO: Tomáš Thun pro EuroZprávy.cz

Pátrání v archívech však rozhodně není zábavou na jedno odpoledne, musíte se důkladně  a obrnit trpělivostí. Kde ? Na to jsme se zeptali genealoga Bc. Tomáše Thuna, absolventa Univerzity Hradec Králové, Filozofické fakulty, oboru Archivnictví – . A co on sám? Je šlechtic, jak jeho příjmení evokuje?

Pokud se naprostý amatér rozhodne pátrat po svých předcích, čím by měl začít?

Doporučuji začít zachycením vzpomínek žijících pamětníků. Písemnosti jsou v archivech uloženy celá staletí a jistě tam na nás ještě pár dnů počkají, ale očití svědkové tu mezi námi tak dlouho nebudou. Ze zkušeností vím, že starší lidé mají až překvapivě dobrou paměť na dávné události. Také jsou například schopni identifikovat osoby na starých fotografiích. Jejich vzpomínky mohou být velice důležité také v situaci, kdy v počátcích pátrání po předcích badatel uvízne na mrtvém bodě z důvodu neuvedení otce dítěte v křestní matrice či matrice narození. V tomto případě byl sice úředně otec neznámý, ale všeobecně se v okolí vědělo, který muž v rozhodný čas za mladou budoucí maminkou docházel...

Jsem poprvé v archivu. Co mě tam čeká?

Při první návštěvě v archivu je nutné seznámit se s badatelským řádem a vyplnit badatelský list. Poté už si lze nechat předkládat požadované archiválie. Prakticky to funguje tak, že si v inventární knize příslušného archivního fondu, kterou nám zaměstnanec archivu poskytne, najdeme hledanou písemnost a na žádanku opíšeme označení, pod kterým je písemnost v archivu uložena. Jedná se například o inventární číslo, signaturu atp. Podle tohoto znaku zaměstnanec archivu písemnost najde a přinese do badatelny k prostudování.

Mnoho archivů u nás má již celý inventář zpracovaný elektronicky s umožněným online přístupem. Prohledáváním inventářů z domova si lze ušetřit mnoho času při následné návštěvě v samotném archivu. Naprostou novinkou je digitalizace obsahů celých matrik. Archivy dnes postupně matriky fotí a umisťují na internet. Také je potřeba zmínit, že do některých archivů je lepší se předem objednat.

Na jaké nejčastější problémy narazím při pátrání po předcích?

Neřekl bych, že na badatele čekají nějaké problémy. Důležité je určit si nějaký konkrétní cíl. I v pátrání po předcích lze postupovat několika směry. Výsledkem bádání obvykle bývají graficky znázorněné genealogické tabulky. Rozlišujeme tzv. vývod, rozrod a rodokmen.

Vývod tvoříme tak, že začneme např. u sebe a na spodní okraj papíru napíšeme své jméno doplněné o datum narození. O řádek výš napíšeme jména obou svých rodičů, vlevo otce, vpravo jméno matky za svobodna. O řádek výš nad tyto údaje zaznamenáme stejným způsobem jména otce i matky rodičů, tedy svých prarodičů. Tento řádek již tedy obsahuje čtyři jména předků. Takto postupujeme stále hlouběji do historie. Hledáme a zaznamenáváme informace o všech svých pokrevních předcích. Směrem vzhůru se graf stále rozšiřuje. Nesledují se žádní sourozenci. Pátrání po předcích touto formou ve výsledku ukáže, z jakých různých rodů máme výsledné geny. Ve čtvrté dopátrané generaci je to již šestnáct příjmení.

Při vytváření rozrodu je cílem najít přímého předka ze strany otce žijícího co nejhlouběji v historii a pokusit se vyhledat všechny jeho potomky a jejich potomky a jejich potomky... až do dnešních dnů. V tomto případě napíšeme jméno nejstaršího předka u horního okraje papíru, o řádek níž jeho potomky a tak dále. Graf by se měl rozšiřovat směrem dolů.

Rodokmen je výřez z rozrodu, kde sledujeme linii s přímými předky mezi nejstarším prapředkem a např. jeho potomkem žijícím v současnosti. Zároveň se zaznamenávají sourozenci přímých předků. ale jejich děti již nikoliv.

Pokud se při rodopisném bádání nezaměřujeme pouze na zjišťování údajů o narození, sezdání a úmrtí, ale i na vyhledávání všech dostupných informací o předcích, je možno toto vše chronologicky zapsat a výsledkem mimo graficky znázorněné genealogické tabulky pak bude i rodinná kronika.

Pro amatéry je přeci jen asi složité „louskat" staré písmo. Pomůže mi archivář?

Bohužel ne. Pracovní náplní zaměstnanců archivu je v prvé řadě pečovat o archiválie a předkládat je badatelům. Vyhledávání provádějí hlavně pro státní instituce. Ale není třeba zoufat. V našich oblastech se pro latinské zápisy mezi 17. a 20. stoletím převážně užívalo písmo zvané humanistická kurzíva, pro česky a německy psané texty novogotická kurzíva (kurent). Humanistická kurzíva je pouze vznešený název pro písmo, kterým běžně všichni píšeme. Čtení novogotické kurzívy si člověk osvojí během chvíle.

Pamatuji si na svou první návštěvu archivu před mnoha lety, kdy jsem byl vyzbrojen pouze vytrženou stránkou z dětského notýsku, na které bylo jako na taháku napsáno novogotickou kurzívou "Thun". Z vybrané farní matriky jsem nafotil ty stránky, na kterých se v zápisech vyskytovalo cokoliv podobné tomuto slovu. Následně jsem v klidu domova tyto zápisy pár dnů luštil. Při druhé návštěvě archivu bylo již možné v dalších zápisech vcelku spolehlivě číst. Pokud bude mít badatel štěstí a propátrá se až třeba až do 15. století, bude si muset osvojit i různé druhy středověkých písem.

Pokud nejsem šlechtic, jak daleko do historie můžu své předky vypátrat?

To záleží na mnoha okolnostech. Některé písemnosti v minulosti zničily požáry. Hlavním zdrojem informací jsou písemné úřední zápisy. Mimo křestních, oddacích a úmrtních matrik lze využít např. vysokoškolské matriky, operáty pro povinné sčítání obyvatel, knihy s opisy kupních a prodejních smluv, knihy s evidencí venkovského nemovitého majetku, městské knihy, knihy různých úřadů, soudů atd. U mnohých farností se matriky dochovaly až z poměrně pozdější doby, např. z 18. století. Ovšem gruntovní knihy s evidencí majitelů vesnických nemovitostí mohou mít tyto oblasti vedeny již od 17. století.

Míra našeho úspěchu tedy závisí jak na štěstí v podobě fyzického zachování písemností, tak na velikosti majetku a míře veřejné aktivity našich předků. V nešlechtické genealogii se považuje za opravdu veliký úspěch dopátrání informací o předcích z období před rokem 1620.

Jak se liší historické matriky od těch současných? Co všechno se zaznamenávalo?

V zásadě je obsah stejný. Napadají mě dva hlavní rozdíly. Dříve se nezaznamenávalo datum narození, ale datum pokřtění a navíc byli uváděni kmotři. Vzhledem k tomu, že každý rodič chtěl mít pro případ náhlého úmrtí dítěte svého potomka pokřtěného co nejdříve, nebývala mezi narozením a křtem delší doba. Druhý rozdíl vidím v tom, že před rokem 1784 se křty, svatby a úmrtí psaly do jedné matriční knihy. Po tomto roce bylo nutné vést farní matriky odděleně.

Jak vlastně zjistím, že mám šlechtického předka? To se v matrice dočtu, že otec mého praprapradědy byl „von"?

Moje paní je vzdáleně spřízněna se šlechtickým rodem Lipovských z Lipovic. Např. na křestním listu Ferdinanda Karla Lipovského z roku 1910 je v kolonce pro jméno otce uveden Karel Lipovský rytíř z Lipowitz.

Historie nebyla příliš vstřícná k levobočkům či svobodným matkám. Jak matriky řešily „pancharty"? (panchart/parchant - nemanželské dítě)

Do matrik v nejstarších dobách zapisovali mimo farářů také kostelníci nebo zvoníci. V případě neuvedení otce dítěte si zapisující občas do kolonky vyhrazené pro otce neodpustili drobné jízlivé poznámky. V roce 1770 sice Marie Terezie nařídila, aby do matrik narozených byli zapisováni i jména nemanželských otců, ale málokdy se otec k dítěti přiznal a tak bývají kolonky prázdné.

V minulosti se mnohé listiny zcela falšovaly či se původně pravé pokoutně doplňovaly a přepisovaly. Existuje něco takového i v případě matrik?

Vlivní lidé měli vždy možnost manipulovat i matričními zápisy. Tu a tam děti přišly na svět jako výsledek tajných mileneckých lásek. Tito potomci se narodili v utajení, pravdivý záznam o narození či křtu se nepořizoval. Dítě bylo dáno do péče některé ze spolehlivých služebných, která na sebe vzala roli matky. Uvedl bych asi příklad u nás nejznámější. Podle křestního matričního zápisu se měla budoucí spisovatelka Božena Němcová narodit svobodné matce Terezii Novotné. Později byla adoptována manželem Terezie Novotné Janem Panklem. Ovšem pravými biologickými rodiči Boženy Němcové snad byli Karel Jan hrabě Clam-Martinic a Dorothea de Talleyrand-Périgord.

Jaký byl Váš nejzajímavější (nejpřekvapivější) objev v archivu?

Každá návštěva archivu přináší nějaký objev. Častokrát jsem se vracel z archivů s informacemi, které jsem nečekal ba ani nehledal. Příjemně mě překvapilo např. náhodné objevení spisu z roku 1910, který obsahoval informace o dekorování mého příbuzného pátera Josefa Václava Thuna faráře v obci Náklo u Olomouce medailí vládnoucího Lichtenštejnského knížete Jana II. za přínos lichtenštejnskému knížecímu domu. Převzetí medaile bylo také podmíněno nejvyšším rozhodnutím císařského a královského apoštolského majestátu.

Máte nějakou veselou historku z archivu?

V badatelnách a studovnách archivů lze slyšet pouze otáčení listů písemností a cvakání spouští fotoaparátů. Hlasitý smích se tam příliš nehodí. To všem neznamená, že by bádání v archivech byla činnost přísně vážná nebo smutná. Každý objev vyvolává velkou radost a způsobuje osobní vnitřní veselí. Měl jsem možnost si při studiu archivnictví na vysoké škole v rámci několikatýdenní praxe vyzkoušet práci v archivu také ze strany archiváře. Při archivní práci bylo s kolegy mnohdy opravdu hodně veselo, ale to bych zde nerozebíral. :-D

Jak vzniklo občanské sdružení Genus Thun?

Před pár lety jsem začal vyhledávat a zpracovávat seznam svých předků a současně i seznam předků lidí, kteří žijí v ČR a USA a nosí příjmení Thun. Cílem nebylo a není dokázat nějakou spojitost se šlechtickým rodem stejného jména. Cílem je objektivně zmapovat historii mého rodu. Pokud by se linie mého rodu někde v historii na šlechtický rod von Thun napojila, samozřejmě by to byla výhoda. Ovšem nemyslím výhody nějaké prestiže či majetku. Jako genealog bych obrovskou výhodu viděl v tom, že urozená rodina von Thun má předky zmapovány až do roku 1155.

Výsledkem několikaletého bádání bylo zjištění, že já i ostatní Thunové z ČR a USA máme jednoho společného předka, který se v tehdejším Markrabství moravském připomíná jako plnoletý v roce 1610. Jmenoval se Heinrich a ve zmiňovaném roce si za 300 zl. zakoupil vcelku velký zemědělský statek na panství Zábřeh na Moravě. Polovinu statku zaplatil ihned v hotovosti, druhou polovinu splácel.

Troufám si tvrdit, že jsem při bádání již vyčerpal všechny dostupné a cíleně hledané písemné prameny. Samozřejmě je možné, že se v budoucnu najdou nějaké informace i v písemnostech, ve kterých bych to neočekával. Proto také vznikly i naše www stránky, které dávají případným zájemcům možnost např. zaslat nám jakékoliv informace vztahující se k příjmení Thun. Tyto informace vyhodnocujeme a ukládáme.

Využíváte i novou metodu, tzv. genetickou genealogii?

Ano. Projekt je dnes primárně zaměřen na možnost potvrzení lidské příbuznosti prostřednictvím rozboru DNA. Běžné komerčně dostupné testy nabízí možnost porovnat dva vzorky lidské DNA a v případě jisté shody je možnost poměrně přesně určit stupeň příbuzenství. Tedy v kolikáté generaci směrem do historie od porovnávaných osob žil jejich společný předek. Např. dva bratři mají společného předka již v první generaci (otce), dva bratranci mají společného předka ve druhé generaci (dědečka)... Takto lze s velkou přesností jít až několik staletí proti času.

Pokud mám být konkrétní, pokusili jsme se v rámci projektu písemně oslovit několik různých osob z okolních středoevropských států nosících příjmení Thun a dotázali se, zda-li by se nechtěli do srovnávacího projektu na základě rozboru DNA zapojit. Bohužel nikdo z oslovených zájem neměl.

Jste tedy šlechtic?

Aktuálním cílem projektu je nyní zodpovězení několika otázek:

1) Téměř s jistotou lze říci, že "náš" Heinrich Thun přišel na severní Moravu před rokem 1610 z jiné země, z Čech to nebylo. Odkud a proč přišel se 150 zl. v kapse?

2) Je nějaký příbuzenský vztah mezi "naším" Heinrichem a Heinrichem Christophem von Thun, který je zmiňován v úředních písemných pramenech z roku 1578 (archiv Trento) a který po tomto datu bez dalších zpráv záhadně mizí z oficiálních dějin šlechtického rodu von Thun?

3) První písemné zmínky o rodině von Thun a její staleté působení je spojeno s oblastí Trentina v dnešní severní Itálii. Genetický test původu, který si lze dnes nechat odborně zpracovat, klade historii mé osobní DNA také do oblasti severní Itálie. Má moje rodina genetickou příbuznost s rodem von Thun? Pokud náhodou ano, tak v jaké generaci?

Děkuji za rozhovor.

Autor: Mgr. Tomáš Lígr

zdroj: http://domaci.eurozpravy.cz/

Čítať 3506 krát
Zostaňte s nami v kontakte a prihláste sa na odber noviniek